Pětatřicetiletá Marika seděla v obývacím pokoji v pohodlném ušáku a se zavřenýma očima vychutnávala svou oblíbenou hudbu linoucí se místností. Měla za sebou perný den a muzika jí vždy spolehlivě pomáhala setřást únavu. Venku už dávno panovala tma. Takovéhle chvíle miluju, promlouvalo kdesi v hlavě ženino podvědomí.
Z předsíně se najednou ozvalo cosi, co tam nepatřilo. Marika zpozorněla. Než stačila pořádně otevřít oči, dveře obýváku se rozletěly. Stál nich policista. Vysoký, urostlý, černovlasý. S obuškem v ruce a pouty na opasku.
„Tak tady je ta naše holubička! Ještě nestačila nikam odletět,“ dával strážce zákona hlasitě najevo svou převahu.
„Ale...co to...má znamenat? Co tu...děláte?“ Na víc se žena nezmohla.
„To hned uvidíš,“ zaburácel pokojem policistův silný hlas. „Okamžitě se svlékni. Čeká tě osobní prohlídka,“ nařídil strážce zákona. V jeho očích zápasila nedočkavost s touhou.
Marika seděla dál zabořená ve svém ušáku. „Ne!“ vykřikla.
Policista k ní přiskočil, hrubě ji popadl za ruku a mrštil s ní na nedaleký gauč. Strhal z ženy oblečení a nasadil jí pouta. Pak se začal sám rychle svlékat. Přitom ani na chvíli nespustil oči z Mariččiny nahoty. To, co následovalo, nemělo s osobní prohlídkou nic společného. Žena se policistovu počínání neubránila. Ani se bránit nechtěla.
Když pomalu doznívalo jejich oboustranné vzrušení, ticho v pokoji narušila první Marika.
„Paráda. Sehráls to fakt moc dobře. Zítra je řada na mně. Slibuju, že na to do smrti nezapomeneš,“ uslyšel od manželky falešný policista.
1 komentář:
Prima nápad, jak oživit stereotypy v sexu.
Okomentovat