Část první: TAJNÁ NÁVŠTĚVA
Znáte Kundýskovy? Tu nenormální famílii, jak je sousedé v paneláku titulují? Že jste o nich nikdy neslyšeli? Nevadí. Zájemce s nimi rád seznámím. Od nynějška k nim totiž budeme chodit jednou týdně na návštěvu. A slibuju, že to nebudou návštěvy ledajaké. Nuda nás u nich rozhodně nečeká.
Napoprvé k nim zkusme jen tak krátce a hlavně potajmu nakouknout. Je nedělní odpoledne, všichni Kundýskovi jsou doma, ve svém čtyřpokojovém bytě.
Hlava rodiny, otec Hubert (popelář) leží po vydatném obědě na gauči a zálibně hledí na poličku se svou sbírkou kuriozit z popelnic. Vévodí jí soška nahé černošky s jednou uraženou rukou. Současně se snaží ze své hlavy vylovit nějaký ten verš. Je totiž taky amatérským básníkem, toužícím vydat v životě alespoň jednu jedinou sbírku.
Matka Marie (prodavačka a příležitostná uklízečka) v kuchyni s vervou likviduje hromadu špinavého nádobí. Po celý svůj život se nenaučila říkat ř. Kdysi dávno na ni děti pokřikovaly: „Mařeno, řekni ř!“ Odpovídala jim: „Nežeknu, vy byste se mně žehtali!“ A vůbec nechápala, čemu se ta protivná děcka tak smějí.
Obtloustlá dcera Rozárie (učí se na kadeřnici) je krátkozraká holka snící o kariéře manekýny nebo také žokejky. V tuto chvíli se ve svém pokoji nakrucuje ve spodním prádle před zrcadlem a představuje si, že se za obdivných pohledů diváků ladně pohybuje na předváděcím mole.
Její bratr Přemysl (knihovník) stojí u okna a zamyšleně hledí ven. Je důsledný vegetarián, taky velký bohém a poměrně úspěšný holkař. Sexuální deníček, který si pečlivě vede a ukrývá pod jednou z podlahových parket, už obsahuje několik desítek jmen. Včetně barvy vlasů i pohlaví, velikosti prsou a šikovnosti úst i rukou.
Dědeček Cyril (divadelní vrátný ve výslužbě) trpí tím, čemu se lidově říká skleróza. Právě se opět začíná oblékat a těší se do práce, kde mu za celoživotní služby naposledy poděkovali už před deseti lety. Ale nebojte, do divadla ani tentokrát nedojde. Opět ho včas zadrží a nasměruje zpátky do jeho pokoje některý z členů rodiny, které si děda tu a tam plete s divadelními herci.
A konečně jezevčík Pajda. Tvrdohlavé a taky ustrašené zvíře bojící se hlavně křiku. Při sebemenším zvýšení hlasu kteréhokoli z Kundýskových zalézá pod postel. Řvouny pak čas od času trestá žraním jejich použitých kapesníků, případně schováváním některé z ponožek. Teď pajdá bezcílně bytem a narazí na nás. Protivným štěkotem dává najevo, že takováhle tajná návštěva jakýchsi vetřelců se mu pranic nelíbí.
No tak, Pajdo, neňufej. Vždyť už jdeme. Ale neraduj se, přijdeme zas. Za týden.
1 komentář:
Už se těším na další díly, Jardo. Věřím, že to bude perfektní...
Okomentovat