PŘÍHODY strýčka PŘÍHODY (12)

POZOR NA PEDOFILY!

Když čtu čas od času v novinách o nějakých pedofilech, začne to ve mně všechno jaksi vřít. Mám strach, aby se jednou z obětí nějakého toho úchyla nestala i moje vnučka. Příhodo, říkám si, musíš na to dát bacha a to dítě uchránit. Za každou cenu. A tak bacha dávám, a to hodně. Vnučku pořád pozoruju a sleduju.

Nedávno jsem pojal podezření. To bylo tak: vnučka mi najednou co chvíli nabízela nějaké bonbony, jednou dokonce vylovila ze své školní tašky i celou bonboniéru. V hlavě se mi okamžitě začaly rojit ty nejčernější myšlenky, už už jsem viděl, jak tu naši malou milou holčičku ošahává a przní nějaký prasák. Jenže přímo jsem se jí na to zeptat nemohl, to jistě chápete.

Pár dnů mě to všechno mučilo, ani pořádně spát jsem nemohl. Vzal jsem si dovolenou a zkoušel holku při cestě do školy a ze školy nenápadně sledovat. Nic. Žádný pochybný chlap se kolem ní nemotal. Takhle to dál nejde, řekl jsem si a šel na to z jiného konce.

„Ty bonbony jsou moc dobré,“ uslyšela ode mě vnučka při další nejbližší příležitosti. „To si je kupuješ za kapesné?“ vyzvídal jsem rádoby nenápadně. Holka jen odmítavě zavrtěla hlavou. „Já si je nekupuju, dostávám je,“ odvětila. Ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal.

„Dostáváš je? Tak často?“ vyhrkl jsem. Vnučka si mě změřila jakýmsi podivným pohledem: „Jo, dostávám. Od spolužačky. Ta je zase dostává od nějakého pána, který na ni pořád čeká před školou.“ A je to tady, napadlo mě okamžitě. Pedofil jak vyšitý.

„Dědo, ta spolužačka už nemůže ty sladkosti ani vidět, a tak je nám rozdává. A víš, co taky říkala? Že než si ten chlap na ni něco dovolí, tak ona spíš dostane cukrovku,“ vyprávěla vnučka. A mě málem omývali.