PŘÍHODY strýčka PŘÍHODY (10)

ACH, TY DĚTI

Říkává se: malé děti - malé problémy, velké děti - velké problémy. Ten, kdo na to přišel, byl fakt koumák. Měl pravdu, což můžu potvrdit i já. Co všechno jsem si s tou naší dcerou užil...

Jednou jsem třeba přišel z práce domů a najdu ji tam, jak brečí. A hodně. Už byla z toho pláče celá fialová. „Co bulíš?“ ptám se jí. „Bééé, ztratila jsem tu padesátikorunu, bééé, cos mi včera dal, bééé,“ vzlyká ona. Chtěl jsem mít klid a tak jí dal jinou. Holka ji sbalila a začala řvát znovu. Ještě víc. Neudržel jsem se a trochu zvýšil hlas: „Co je zas? Co se děje?“ Podívala se na mě těma očima plnýma slz: „Bééé, kdybych tu tvou první padesátikorunu neztratila, bééé, mohla jsem teď mít stovku, bééé.“ Co byste na to řekli?

Nebo zase jindy: nimrala se v jídle tak, že se na to nedalo dívat. „Víš, když já jsem byl v tvém věku, mívali jsme někdy k večeři jen trochu mléka a krajíček suchého chleba. A ty jsi vybíravá, není ti nic vhod,“ řekl jsem jí tenkrát. No, to jsem si dal! „Tati, to už jsi mně říkal mockrát. Ale uznej, že teď se u nás máš fakt moc dobře,“ uslyšel jsem od ní.

Uběhlo to jak voda v potoce a vyrostla v puberťačku. Nabrnkla si jakéhosi kluka. Když s ním hodlala poprvé vyrazit na diskotéku, musel jsem zasáhnout. „Nejprve ho pěkně přivedeš k nám domů, já ho obhlédnu a pak uvidíme,“ vymínil jsem si. Kluk přišel, vypadal slušně. Přistoupil i na všechny moje podmínky.

Jenže já na dceru v domluvených jedenáct hodin večer čekal marně. Pak odbila půlnoc, byla jedna, a holka pořád nikde. Před druhou zařinčel zvonek u dveří. Za nimi stál ten kluk. Ožralý jak prase. Já nechtěl věřit svým očím. A tak jsem mu to pořádně vytmavil: „Mládenče, my dva jsme spolu definitivně skončili. Za prvé jsi mi slíbil, že dceru přivedeš do jedenácti hodin. A za druhé, což je ještě horší, tohle tady po tvém boku naše dcera není!“