zamyšlení: MEZI NÁMI ZÁVISLÁKY

Jsi závislák, slyšíme občas od někoho. Nebo to naopak sami někomu jinému říkáme. Pouhá dvě slova. Ale kolik toho mohou obsahovat! Závislostí je snad nekonečný počet. Každý z nás má tu svou, ať si to uvědomuje nebo ne, ať se ji třeba snaží sebevíc tutlat nebo potlačit.
Existuje závislost na jídle, čokoládě, cigaretách (hlásím se k ní), sexu, partnerovi, kávě (opět zvedám ruku), nadřízeném, nějakém jiném člověku, na drogách, alkoholu, náboženství, a já nevím na čem všem ještě. Zkrátka kolik lidí, tolik závislostí. Škodných i neškodných. Pro některé existují léčebny, s jinými musí člověk zápolit sám – jak ten voják v poli.
Kdo tvrdí, že žádnou závislost nemá, ten lže. A možná naopak disponuje hned několika. Ale proč bychom měli ty svoje slabosti nebo slabůstky tutlat a stydět se za ně? Vždyť ze spousty z nich se naopak snadno dají udělat přednosti. Nebo je lze alespoň přijatelně vysvětlit:
Co na tom, že rád jím a přežírám se? Dokazuje to, že jsem zdravý a mám chuť do života.
Neobejdu se bez čokolády? Ani nechci. Ta hořká přece tak účinně a dokonale likviduje řídké případy s častým běháním!
Hulím jako tovární komín? No a co? Je přece dokázané, že uzené déle vydrží.
Jsem závislý sexuální maniak? Jasně, ale co by si beze mě počaly ty zástupy potřebných žen nebo mužů?
Neobejdu se bez partnerova velení? V pořádku, vždyť ho tolik miluji.
Liju do sebe litry kafe a nemohu bez něj být? Bez kávy se mi chce spát. A kdo spí, ten nežije.
A tak dále a tak dále.
Jsem závislák. Vím to a hrdě se k tomu hlásím. Jo, a ještě jednu velkou závislost mám. Na tomhle blogu. Tu si ale zdůvodňovat nechci a nebudu. Mám totiž strach, že by mě pak mohla přejít...