Sledoval ty šťastně rozdováděné děti s vysvědčeními v ruce a najednou se v něm vzedmula vlna závisti. Záviděl školákům jejich mládí i dva měsíce prázdnin, tu bezstarostnou šestinu roku. Tábory, napadlo ho vzápětí. Už jim zase začínají taky letní tábory.
Nikdy na žádném nebyl. V mládí po tom ani trochu netoužil, později toho litoval. Člověk má vyzkoušet všechno, uvědomoval si teď, v poměrně pokročilém věku. Jenže na tábor už je v mém případě pozdě, věděl. Musel si vystačit s tím, co o táborech slyšel od jiných, co si o nich přečetl v knížkách nebo novinách. Nebo co si o nich vyfantazíroval.
„Víš, kdy a jak jsem vlastně přišel o panictví?“ zeptal se ho jednou na jakémsi bujarém večírku kolega z práce. A bez otálení hned odpověděl: „Na táboře. Bylo mně třináct, té praktikantce sedmnáct. Nedala mi žádnou šanci se bránit. Já se ale ani bránit nechtěl. Líbilo se mi to.“
Tábory, zamumlal si polohlasně a ve své hlavě tím roztočil film vzpomínek. Na to, jak vyprovázel svou malou dceru na její první prázdninový pobyt pod stany. Bála se toho, nechtělo se jí tam. Nechtělo se jí tam tak moc, že cestou k táborovému autobusu se v trolejbuse dokonce pozvracela. Nakonec se vrátila nesmírně nadšená.
V jiné vzpomínkové scéně hrál hlavní roli jeho patnáctiletý syn. Z autobusu přivážejícího táborníky vystoupil mezi posledními. Vedl se za ruku s jakousi dost vyspělou dívkou. Přišel k němu a povídal: „Táto, dovol, abych ti představil Marcelu. Díky ní to byl nejkrásnější tábor mého života.“
Tábory, zamumlal si ještě jednou. Tentokrát o něco hlasitěji. Jen ať si jich užijí, dokud mohou, říkal si. Vždyť já mám přece taky svůj tábor. Příjemný, milý, spolehlivý, nenapodobitelný. Navíc celoroční, s téměř nepřetržitým provozem. Měl tím na mysli útulnou hospůdku se stejnojmenným názvem.
1 komentář:
z tábora se mi vybaví Simona, která se nou obývala chatku.Její obrázek hlavy koně přes celou hruď - já měla nanejvýš malou nažehlovačku "smerfa". Jak si fénovala své dlouhé vlasy přes hlavu a nechtěla mi dát ani čtverečíček čokolády.To že se muselo v danou dobu vstávat, jíst čůrat.Teď budeme hrát hru, pak se vyčůráme, půjdeme se koupat ke splavu. Ted vylezte, zabalte se do županu. Jak se to ve mně příčilo !!!!Holky v předpubertálním věku včetně mě (12-14) byly kozy nebo slepice.myslely jen na to co si oblečou, jak se učešou a jak budou vypadat při vybíjené (jenom já snad měla oděv podle seznamu - tepláky, modré trenýrky, dvě trička - tak co jsem měla kombinovat ????), jak dělat cukrblíky na hnusného starého (asi 20 let) vedoucího. Jmenoval se Košec. To vím. Byly tam ale i jasné chvilky ně,eckého přátelství. Torsten - toho si pamatuju dodnes - teda jen jméno -se mi podepsal dokonce na pionýrský šátek. A tak mám dnes podepsaný pionýrák německými jmény......Kam si ho asi vezmu? ,K ničemu se mi nehodí" :-)
Okomentovat