PŘEDLOKTÍ MÍSTO POPELNÍKU
Bylo to v době, kdy se v člověku až neuvěřitelně bouřily hormony. Usilovně hledal tu svou lásku s velkým L a naivně si myslel, že záleží hlavně na vzhledu a ještě víc na ochotě. My teď už životem otřískaní a dostatečně zkušení dobře víme, co je to taková ochota, že?
Člověk hledal, zkoušel, zase hledal a opět zkoušel. Pak narazil na Julii. Vzhledem a vyspělostí královnu všech bohyň. Psala básničky, měla ráda víno a zpěv. Taky muže, hodně mužů – dozvěděl jsem se od ní někdy na třetím, čtvrtém rande. Ráda o nich vyprávěla, o některých dokonce skoro básnila.
Jejím prostřednictvím přede mnou defilovali mladíci i zkušení muži, vysocí, malí, urostlí, vychrtlí, černovlasí, blonďáci, zrzaví, svobodní i tak trochu ženatí. Mladíci i muži, na které Julie vzpomínala v dobrém, horším i hodně špatném. Už nevím, kolikátý byl onen Radek v té její předlouhé řadě. Jedno však vím jistě: na tu chvíli, kdy o něm vyprávěla, nezapomenu do smrti. Stejně jako jeho jméno.
„Pořád se holedbal, jaký je skvělý milovník, jak ho v posteli nikdo nepřekoná,“ uslyšel jsem od Julie. „Chápeš přece, že jsem tomu nemohla odolat a musela to vyzkoušet, ne?“ pokračovala. Pak popisovala detailně všechno, co oné její zkušební hodině předcházelo, čím začínala a jak skončila.
Dlužno dodat, že pro Radka hodně špatně. „Byl to upocený, udýchaný ňouma. A víš, co bylo nejhorší?“ zeptala se mě Julie. Nevěděl jsem. „Nejhorší na něm bylo, že když to trápení skončilo, tak se pořád dokola ptal, jak jsem s ním byla spokojená.“ Na chvíli se překvapivě odmlčela. Pak povídá: „Odpověděla jsem mu po svém. Beze slov, típnutím cigarety o jeho předloktí. Ať na mě má památku.“
To mi bohatě stačilo. Už nikdy jsem na rande s božsky vypadající Julií nešel, natož abych se s ní podrobil nějaké hormonální zkoušce. Na to mám své předloktí i veškeré zbývající části těla moc rád, říkal jsem si tenkrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat