ŽIVOT, SEX, CHLÉB A HRY (7)

NÁRUŽIVÁ PANÍ ŠKOLNÍKOVÁ

Poprvé jsem si jí všiml někdy v deváté třídě. Mladá a pěkná paní školníková se občas hrdě a vyzývavě nesla některou z chodeb. Měla takový zajímavý pohled. Teprve až mnohem později, po nabytí jistých životních zkušeností, jsem zpětně pochopil, o jaký šlo. Pátravý, lačný, nenasytný.

Náhoda tomu chtěla, že rodiče se spřátelili právě se školníkovými. Vzájemně se navštěvovali, chodili do kina, divadla. O deset let starší Milada, jak se školníkova manželka jmenovala, mi byla čím dál sympatičtější. Ke své plnoletosti jsem od ní dostal pozoruhodný a neobvyklý dárek. Nabídku tykání.

Čas plynul a nadešel svatební den mé sestry. Maruščin manžel na ní dělal šoféra, jeho žena se v restauraci v onen horký letní den evidentně nudila. Stále častěji a vyzývavěji hleděla mým směrem. Nakonec jednoznačně pohodila hlavou a očima ukázala směrem ke dveřím. Tu výzvu ignorovat ani odmítnout nešlo. Fakt ne.

Venku mě uchopila za ruku a rychle táhla pryč. K nedaleké zahrádkářské kolonii. Co se dělo pak, je nevyjádřitelné a nepopsatelné. Byla to nádhera a taky neuvěřitelná škola. Koneckonců ona do ní patřila, ne?

O pár dnů později máti prala. Nečekaně se objevila vedle mě, v ruce mávala mou „svatební“ košilí a ptala se, co to má znamenat. Na obou loktech se skvěly výrazné zelené skvrny od trávy. Na to nebylo co říct. „Nevím, byl jsem trochu opilý, asi jsem někde upadl,“ zalhal jsem tenkrát. Matčin zkoumavý pohled byl jednoznačný. Nevěřila mi ani slovo.

Milada mně těch svých lekcí udělila několik. Párkrát znovu v přírodě a jednou dokonce i v bytě ve škole. Její manžel byl vášnivý autoturista a tehdy odjel spolu s dětmi kamsi do ciziny. Ženu nechal doma. Za trest, protože prý zlobila. Mě zlobila taky. Jenže úplně jinak. A příjemně.