Uvědomil jsem si to nedávno. Napadlo vás někdy, na kolik nejrůznějších zákazů kolem sebe denně narážíme? Co všechno pod hrozbou pokut či jiných sankcí dělat nesmíme – nebo bychom dělat neměli?
Jen tak namátkou, co si vzpomínám a uvědomuji: existuje zákaz kouření, mluvení s řidičem za jízdy, telefonování v autě s mobilem v ruce, zákaz vstupu se zmrzlinou nebo na travnaté plochy. Máme taky zákazy venčení a volného pobíhání psů, používání otevřeného ohně, vstupu se zbraní, konzumace alkoholu na veřejnosti, nalévání alkoholu mladistvým. Nebo zákaz jízdy na kole či dokonce také fotografování. A mnohé, mnohé další.
Už mě párkrát napadlo, zda by nebylo jednodušší a možná i levnější místo zákazů upozorňovat ne na to, co je zakázáno, nýbrž co člověk vlastně smí. Třeba: tady se můžete libovolně, s chutí a neomezeně (zatím) nadechnout. Nebo: po tomhle chodníku se lze pohybovat jakýmkoli směrem, třeba i opilý (pokud nemáte smůlu a neodvezou vás na záchytku).
Být na mně, a hlavně mít tu moc, zakázal bych cokoli zakazovat. Lidé stejně zákazy, tak jako zákony, obcházejí a porušují. Čím víc jich je, tím častěji. Myslím, že moc by se toho nezměnilo. Jen bychom v tom našem nebohatém státě ušetřili za materiál a práci na zákazových tabulkách a cedulích.
1 komentář:
To je vynikající nápad. Moc jsem se pobavila.
Okomentovat