Rodiče měli na naše dětské zlobení jedinou odpověď. „Klečet,“ slýchávali jsme od nich. Nejednou se stalo, že nás s mladší sestrou poslali do potupné trestné pozice oba najednou. Žádný problém to nebyl. Místnost obsahovala čtyři kouty, my byli jen dva.
Sestra měla výhodu. Měřila i vážila méně než já, tudíž ji otlačená kolena začínala bolet o něco později než mně. Pamatuju se, že bývaly chvíle, kdy mi ta bolest připadala nesnesitelná. Jenže už tehdy jsem měl svou hrdost a nikdy bych to nahlas nepřiznal. Jen jsem si postupem času stále častěji říkal, že pokud jednou budu nějaké děti mít, takhle potupně je v žádném případě trestat nebudu. Žádné rohy v místnosti, žádné klečení na tolik a tolik minut, případně zkrácené slibem, že už to nikdy neudělám.
Děti jsem měl. Rovněž staršího syna a mladší dceru. Svůj vnitřní slib jsem dodržel. Žádný z mých potomků klečení nepoznal, ani na jednoho jsem nevztáhl ruku. Tedy pokud nepočítám výjimečné plácnutí po zadku, které jsem klukovi uštědřil v jeho necelých dvou letech kvůli vzdornému, vzteklému a hlavně dlouhému, nepřetržitému řevu. Zabralo okamžitě a víckrát nebylo potřeba.
Můj problém spočíval v něčem úplně jiném. Děti by zvlčet neměly a čas od času si trest zaslouží. Jen jde o to jaký. Svou potíž jsem tehdy vyřešil úplně jednoduše. Sebral jsem zlobícím potomkům to, co měli nejraději. „Neuklidili jste si dětský pokoj? Nebude Večerníček.“ A taky nebyl. Jednou, podruhé, potřetí.
Pak konečně pochopili, že to myslím na rozdíl od jejich mámy vážně. Později se totéž opakovalo s počítačem. Taky jen párkrát. Láska k počítačovým hrám byla v našich potomcích zkrátka silnější než touha zlobit nebo dělat nepořádek.
Teď mě napadá, zda děti půjdou v mých stopách. Jestli si říkají, že po svých zkušenostech nebudou moje zatím neexistující vnoučata připravovat o Večerníčky nebo slastné chvíle u počítače. Nepřicházím na nic, co by mohlo být v této opět pokročilejší době rozumným a hlavně účinným trestem. Naštěstí to můj problém není. Stačí, že jsem vytrestal sám sebe tímhle článkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat