SAMOSER
Z našeho hospodského se stal podnikavý člověk. Pořád něco vymýšlí, snaží se přitáhnout do té své putyčky co nejvíc lidí. Jako bychom mu my, věrní štamgasti a pravidelní návštěvníci, nestačili. Třeba ta jeho včerejší akce. Škoda, že jste na ní nebyli, přišli jste o hodně.
Ne, nebyla to žádná obsluha nahoře bez ani polonahé tanečnice u tyče. Připravil degustaci několika druhů piva z jakéhosi neznámého pivovaru. „Měli bychom být opatrní, určitě to bude nějaký samoser,“ varoval nás i sebe spolustolovník Karel.
„No a co? Člověk má vyzkoušet všechno,“ huhlal s plnou pusou tvarůžkového chleba jeho soused Vilém. V podstatě jsem s ním souhlasil a brzy podlehl atmosféře hospůdky, v níž nebylo jediné volné místo.
Když všechno, tak všechno. Objednával jsem si těch pět druhů neznámého piva hezky jeden po druhém. Když ono pomyslné pivní kolečko skončilo, udatně jsem zahájil a zdárně dokončil druhé. Na třetí mi jaksi nezbyl čas. Spokojený hospodský zavíral, už se nemohl dočkat, až začne přepočítávat tučnou tržbu.
„No vidíš, ty skeptiku, vždyť to bylo docela dobré,“ obrátil se cestou domů kdosi z nás na Karla. Ten chvíli mlčel a pak povídá: „Nechválil bych dne před večerem. Na má slova dojde. Cítím to ve střevech.“
Za noc jsem si na něj vzpomněl několikrát. O půl druhé, pak o půl třetí, čtvrté a taky o půl páté. Mezi třetím a čtvrtým trůněním mě napadlo, jestli ten náš hospodský neuzavřel nějakou smlouvu o provizi ze spotřeby toaletního papíru.
Byla to hrozná noc, co vám mám povídat. Vlastně už ani nemůžu, i kdybych chtěl. Ve střevech se mi začíná opět ozývat důvěrně známý zvuk. Mějte se líp než já. Moje letecká noc plynule přechází v letecký den. Běžím zase trůnit...
Žádné komentáře:
Okomentovat