NEJSTARŠÍ ŽENA MÉHO ŽIVOTA
Míval jsem kdysi dávno v práci o hodně staršího kolegu Tondu. Nebyl to žádný krasavec, ale ženy si za ním mohly nohy uběhat. Získával si je svým smyslem pro humor, pověstí milovníka a hlavně galantností.
V té době byl například jediný, koho jsem viděl ženám líbat ruce. „Naučil jsem se to v Polsku, tam to dělají všichni,“ vysvětlil mi jednou svoje počínání, které vedlo zaručeně úspěšně k ženské přízni.
Jednou ke konci pracovní směny za mnou Tonda přišel, zatvářil se převýznamně a povídá: „Zvu tě do vinárny. Užijeme si.“ Copak jsem mohl odmítnout? Kdo by si nechtěl užít? A navíc s Tondou? Snad jen blázen.
Ve vinárně bylo příjemně a taky hodně šero. Po chvíli si k nám přisedla jakási žena. Tonda se s ní pozdravil a pak mi ji představil. Jmenovala se Maria. Polka. Byla, jak se tenkrát říkávalo, pěkně napucovaná. Česky neuměla, ale ten jazyk ze sousední země žádnou překážkou nebyl. Hudba hrála, řeč plynula. Zkrátka pohoda.
Pak Tonda kamsi zmizel a dlouho se nevracel. Maria ve svém monologu používala čím dál častěji jakési slovo česky znějící podobně jako srneček. Než jsem se nadál, byli jsme na ulici. Držela mě za ruku, neustále cosi vykládala a táhla mě kamsi do neznáma.
Bylo po půlnoci a my skončili v jakémsi bytě, od něhož měla klíče. Někdy po šesté ráno jsem se probudil. Po rozhlédnutí kolem sebe následovaly hned tři šoky. Z toho, že jsem v úplně neznámé místnosti. Z toho, kdo to vedle mě leží: jakási stařenka, která měla k té napucované ženě z přítmí vinárny hodně daleko. A taky z toho, že ve vedlejší místnosti, zřejmě kuchyni, někdo chodil a mluvil.
Bleskově jsem se oblékl a potichu se vytratil pryč. Před domem jsem se dokonce rozběhl. Kolega Tonda se v práci uculoval: „Tak co? Jak bylo?“ Měl jsem chuť ho něčím praštit. Agresivitu jsem však potlačil a místo toho na něj udeřil slovně: „Toníku, s pravdou ven! Kolik je jí let?“
Vykrucoval se a tvrdil, že neví. „Tipoval bych, že je v letech Inky Zemánkové nebo Ljuby Hermanové,“ vypadlo ze mě. „To ne, Maria je určitě o něco mladší,“ kontroval Tonda s potutelným úsměvem.
Mariin věk jsem se nikdy nedozvěděl a teď už mě samozřejmě vůbec nezajímá. Jedno však vím určitě: byla to nejstarší žena mého života.
2 komentáře:
Vidíš, tohle se nám ženám stát nemůže. Líčení dělá divy, ale má to nevýhodu. Žena se musí vzbudit pokaždé dřív než muž, aby náhodou nedostal infarkt.
Inku Zenánkovou jsem znala osobně. Já byla mladá dívka, ona zpívající babička, kterou jsem obdivovala. Ale jaký ta měla šmrnc !!!
Okomentovat