Blahopřání

úterý 28. dubna 2009

ŽIVOT, SEX, CHLÉB A HRY (2)


POBAVTE SE, DÁM VÁM SLEVU
Postávaly denně před budovou, v níž jsem tou dobou pracoval. Na náměstí dříve pojmenovaném po osvoboditelské armádě, později přejmenovaném po jedné územní části České republiky. Sotva se zešeřilo, odkudsi se tiše vyrojily.
Vypadaly hodně opáleně. Alespoň na první pohled. Disciplinovaně se postavily na své neviditelné chodníkové značky - jako cvičenky na dávných spartakiádách. Taky cvičily, jenže trochu jinak.
Zatímco v nedalekém průjezdu se neméně opálení hoši ověšení zlatem bavili o tom, která kolik včera vydělala a kolik by měla vydělat dnes, děvčata na chodníku oslovovala chodce, skákala do silnice a snažila se upoutat i zastavit řidiče. Přitom předváděla nejen své nohy v pidiminisukních.
Chodíval jsem tehdy z práce každý druhý týden přibližně kolem půl desáté. Jedna z těch dívek měla své stanoviště snad pouhých dvacet metrů od vchodu. Když mě oslovila poprvé, nasadila rádoby svůdný tón hlasu a nabízela mi své služby. Za pět set. „Nemám love,“ odbyl jsem ji stroze a zrychlil krok.
O den později tam stála zas. „Pane, dám vám slevu,“ zašvitořila ta poměrně mladá holka svým hodně prokouřeným hlasem. „Ještě pořád nemám love,“ přidal jsem ke své včerejší větě dvě slova a přes únavu po odpolední směně opět svižně pádil domů. Bydlet, jak s oblibou říkávám dodnes.
Popisované scény i každodenní stokorunové slevy pokračovaly. V pátek toho popisovaného týdne jsem se už mohl pobavit za pouhou stokorunu. Když mě o tom ono děvče informovalo, drtilo svá slůvka mezi zuby. Pojal jsem podezření, že si moje ulovení dalo snad jako závazek. Nebo se to pro ni stalo otázkou cti.
Zřejmě jsem nebyl daleko od pravdy. V pondělí, po dalším týdnu, se na mě totiž málem vrhla. „Dneska to budeš mít zadarmo,“ vyměnila peníze za tykání. Já nevyměkl. „Tentokrát love mám, ale stejně od tebe nic nechci,“ odvětil jsem a spěchal pryč ještě rychleji než jindy.
V úterý zůstala její večerně spartakiádní značka prázdná. Stejně tak ve středu, ve čtvrtek i v pátek. Svou šanci jsem tenkrát promarnil. Navždy. Tu dívku jsem pak už nikdy nepotkal a nespatřil.

1 komentář:

Haniczka řekl(a)...

"spartakiádní značka" :-))