Zřejmě jsem už starý, konzervativní, nemoderní a nejdu s dobou. Stále ještě důsledně zdravím a taky umím poděkovat. Naučili mě to rodiče, kteří neustále zdůrazňovali, že je to slušnost a taky to nic nestojí.
Chvílemi si říkám, zda současní mladí vůbec nějaké rodiče mají. Určitě ano, přesvědčuji sám sebe. Tolik sirotků přece v té naší malé zemičce být nemůže. Jenže tihle rodiče pravděpodobně své potomky zdravit a děkovat neučili. Asi jim na to nezbyl čas, určitě měli jiné, důležitější starosti.
Vem to čert, může mi to být jedno. Pozdrav sem, pozdrav tam. Ale ono se to nenápadně přenáší dál, do dospělosti. Taky do naší středně velké firmy. Spolehlivě v ní poznám každého nového zaměstnance. Chodí po chodbách jak bubák a zásadně nezdraví. Když ho pozdravím já, lekne se. Natolik, že ani neodpoví.
Nevěříte? Myslíte, že přeháním? Ani v nejmenším. Je tomu skutečně tak, nejde ani o tu sebemenší nadsázku. Slůvka dobrý den, na shledanou či děkuji se bohužel z našeho slovníku postupně nenávratně vytrácejí. Nahrazují je jiná. Nečeská a mnohdy nepublikovatelná.
Pokud jste dočetli až sem, tak vám přeju příjemný, úspěšný a dobrý den. Taky děkuju za čas, který jste mi věnovali a těším se s vámi na shledanou. Nad nějakými příjemnějšími a veselejšími řádky.
3 komentáře:
No já mám podobné zkušenosti. U nás pracují někteří mladí muži, kteří zásadně nezačínají hovor oslovením. Takovéto - "Jardo, dneska nic nepřišlo?" Abys alespoň věděl, že mluví na tebe a ne kolegu u vedlejšího stolu. O zdravení jako takovém už vůbec nemluvím...
Bohužel, také ve škole je to horší a horší. Nezdraví rodiče, natož aby zdravily děti.Pokud jsou napomenuty (hlavně ty pubertální ),málem se dospělý bojí, že dostane facku, jindy je označen hodně drsným názvem a poučen,že tohoto inteligentního tvora nemá co urážet, oslovovat a hlavně obtěžovat svými zastaralými názory o zdravení a chování vůbec.
Jsem rád, že to není jen můj názor a že se s tím nesetkávám sám. Ale obávám se, že na tom nic nezměníme.
Okomentovat