DEN BLBEC. A HNED NA DRUHOU

Zbaběle číhá kdesi v ústraní, vyčkává a pohrává si s vámi. Pak nečekaně, hned po ránu, zaútočí. Ze zálohy a zákeřně. Všem nám dobře známý Den Blbec.
Ve své nejlepší formě vám zlikviduje, zničí či pokazí jakýchkoli čtyřiadvacet hodin. Především takových, na jaké jste se moc těšili. Tak jako mně tuhle. Nejprve se mu podařilo zastavit hned zrána přívod vody. Teplé i studené. Den Blbec toho vzápětí využil k další akci. Vrávoraje z koupelny se zalepenýma očima mi přihrál pod ruku hrnek na kávu tak šikovně, že jsem jej rozbil. Nestačilo mu to. Příprava druhého kafe se neobešla bez pořádného rozsypání suroviny.
A to byl teprve začátek. V práci si mě šéf pozval na kobereček, nespokojenost vyjádřil nejen slovy, ale i snížením pohyblivé částky mzdy. Část chlebíčku při svačině skončila zásluhou třesu mých rukou (i to dokáže Den Blbec) v klíně, na obědě se pro změnu zalíbila rajské omáčce moje světlá kravata.
Z odpoledního telefonátu jsem se dozvěděl, že syn s mým autem havaroval (naštěstí jen lehce) a dcera se prý bude rozvádět. S tím alkoholikem to už není k vydržení, prohlásila. Aby toho nebylo málo, můj oblíbený fotbalový klub pohybující se v popředí tabulky, prohrál s posledním. Na domácím hřišti.
K dovršení všeho mě na večeři čekala velmi, velmi neoblíbená brokolice. Možná také ona (samozřejmě ruku v ruce se Dnem Blbcem) může za můj neúspěch, a nebojím se říci propadák, před spaním.
A tak jsem se rozhodl vyhlásit všem Dnům Blbcům válku. Tvrdou a neúprosnou. Jen nevím, jak se mi v tom boji povede. S holýma rukama...