„Vykašli se na všechno a na všechny. Uzavři se do svého vlastního mikrosvěta a hoď problémy za hlavu.“ Tohle mi kdysi radil jeden z kamarádů poté, co ho opustila manželka a měl problémy v práci. „Já to tak dělám a je mi fajn,“ říkával často. Nikdy jsem to nevyzkoušel, ba dokonce se o to ani nepokusil. Jen mě párkrát napadlo, jak by asi takový mikrosvět mohl vypadat třeba v úplně obyčejné rodince. Možná takhle:
OTEC: „Ta Sparta to dnes zase hrála. Nevím, za co ty velký prachy berou…“
MATKA: „Viděla jsem v butiku krásný svetřík…“
DCERA: „Chtěla bych jet do Prahy na koncert Ewy Farné…“
OTEC: „… jsou to strašní čučkaři a trenér taky…“
MATKA: „… má nádherné barvy a překrásný střih…“
DCERA: „… jedou skoro všechny holky z naší třídy…“
OTEC: „… nevím, proč pořád staví toho Řepku, vždyť je to magor…“
MATKA: „… stojí jen dva tisíce…“
DCERA: „… když nepojedu, budu znemožněná…“
OTEC: „… s takovou ten titul letos zase nevyhrajeme…“
MATKA: „…zamluvila jsem si ho, ale podrží mi ho jen do zítřka…“
DCERA: „… potřebovala bych peníze na cestu a vstupné…“
BABIČKA: „… Děti, není mi nějak dobře, asi umírám…“
OTEC: „… a se slávisty zase nebude k vydržení…“
MATKA: „… ty dva tisíce vyberu ze společného účtu…“
DCERA: „… a taky omluvenku do školy…“
BABIČKA: „………………..“
POHŘEBNÍ ZŘÍZENEC: „Kremace by mohla být v úterý ve 14 hodin.“
OTEC: „… v příštím kole snad už konečně vyhrají…“
MATKA: „… a taky jsem viděla nádherné botičky…“
DCERA: „… mám kluka, je moc krásnej…“
I takový může být mikrosvět...
Žádné komentáře:
Okomentovat