NEJLEPŠÍ JE ROLÁK
Všem těm srazům spolužáků jsem se vždycky vyhýbal jak čert kříži. Nemám je zkrátka rád. Ale na ten poslední jsem šel. Z donucení. „Příhodo, běž tam. Rychle stárneme, třeba máš poslední možnost některé z nich vidět,“ hustila do mě pořád. Tak jsem teda vyrazil. A neměl jsem to dělat.
Ta akce totiž vypadala přesně podle mých představ. Ženské nezavřely pusu, chlapi se svorně ožírali. Všichni společně se pak vytahovali, čeho všeho v životě dosáhli. Některé jsem málem ani nepoznal. Frantovi Krákorovi přibylo neskutečné panděro, třídní sexbomba Božka Brejlatá zase někde přišla o svá výstavní prsa. Máňa Hrotová, jíž jsme přezdívali Plošina, je zase naopak zásluhou lékařského pokroku a umělých hmot nabyla. Drze a provokativně se s nimi o spolužáky mužského pohlaví otírala. Marně.
Srkal jsem pivo a sem tam se zahřál zelenou, pozoroval jsem a poslouchal. Bylo mi líto šprta Kristiána Komendy, jenž to dotáhl na doktora. Bývalé spolužačky se na něj sesypaly a svěřovaly se mu se svými problémy.
„Co bys mi poradil na vrásky, které se mi objevily tadyhle na krku?“ zaútočila na chudáka lékaře Líba Prchlivá. Sympaťák Kristián už měl toho ženského dorážení evidentně plné zuby. „Nejlepší a nejúčinnější bude rolák,“ odvětil stručně. A udělal dobře. Líba se nafoukla a urazila, odtáhly i ostatní potenciální pacientky. K Boříkovi Tlustému, který je majitelem velkouzenářství.
Na tom našem třídním srazu se i tančilo. Já tenhle bod programu prozíravě vynechal, neboť netančím ani se svou vlastní ženou. Natož pak s těmi almárkami, které vyrostly z bývalých spolužaček. Béďa Beďár, s nímž jsem kdysi seděl v lavici, tak prozíravý nebyl. Po jednom z tanečků si celý udýchaný sedl vedle mě, vypil pivo na jeden zátah a povídá: „Pro Jindru Širokou už nejdu. Připadalo mi to, že stěhuju nábytek.“ Dobře mu tak, pomyslel jsem si škodolibě.
Řeknu vám, že nejhezčí věcí z celé téhle akce pro mě byl její konec. A nejen pro mě. Možná i pro Plošinu, které se povedlo těmi jejími melouny úplně oslepit rozvedeného Miloně Potřebného. Majetnicky si ho táhla kamsi pryč. Já táhl taky. Domů a sám. Za svou zvědavou ženou, která na mě hned mezi dveřmi nedočkavě vypálila: „Příhodo, tak jaké to bylo?“
Chvilku jsem ji nechal podusit. Pak povídám: „Skvělé. Nesu ti od doktora Komendy zaručený recept na tvoje vrásky na krku.“ Když jsem jí ho sdělil, urazila se stejně jako Líba Prchlivá. Možná ještě o něco víc. A já měl konečně svatý pokoj.
Žádné komentáře:
Okomentovat