Čas od času máme možnost se někde dočíst nebo doslechnout, co všechno obnáší jeden lidský život. Kolik hodin, dnů, týdnů, měsíců či dokonce let člověk projí, prospí, proleží, prosedí, prozívá, pročeká. Je dost zajímavé, že zatím ještě nikdo nepřišel se statistikou, kolik času průměrně prošustrujeme nebo třeba provyměšujeme. Nebo se pletu?
Tohle všechno mě už párkrát napadlo při pohledu na naši kočku. Pokud pominu její hlasité dožadování se otevření dveří nebo okna, popřípadě naplnění misky výhradně masem, pak mám pocit, že její život sestává hlavně ze dvou činností. Ze spánku a olizování se.
Ta jazýčková pečlivá hygiena jí sice ukrojí možná až třetinu života, zato má bezesporu své výhody. Pomyslnou koupelnu si šelma nosí neustále s sebou, neváhá ji použít kdekoli a kdykoli. Na rozdíl od některých lidí tohle zvíře žádnou nečistotu na svém těle nesnese. Zbavuje se jí rychle a taky elegantně.
Teď si uvědomuji, že my lidé vlastně taky určitou část svého života prolížeme. Někdo delší, jiný kratší. Záleží například na tom, jak moc máme rádi zmrzlinu či nanuky. Svou důležitou roli může sehrávat i věk a pohlaví. Při činnosti, kterou tady dost dobře rozebírat nelze. My dospělí, zkušení muži s vysokým čelem však dobře víme, o jakou činnost jde. (Viď, Radime?)
Ale pozor! Naše černobílá kočka se právě probudila. Prohlédla si mne, protáhla se a začíná prolízávat další kus jednoho ze svých devíti životů. Napodobovat ji rozhodně nehodlám. Stačí, že jsem teď část toho svého jediného života propsal.
Žádné komentáře:
Okomentovat