Monotónní pípání pokladen čtoucích v supermarketu čárkové kódy zničeho nic přehluší křik. V tu chvíli je mi jasné, o co jde. Taky se mi okamžitě vybaví hodně starý a neméně otřepaný vtip. „Erža, kaj iděš?“ ptá se v něm jedna žena druhé. „Ále, iděm si kúpiť halenku,“ odvětí oslovená. Vzápětí uslyší: „Kúp mi tiež, ak ťa něchytnů.“
Tak nějak automaticky jsem se po směru onoho křiku v supermarketu podíval. Než by člověk stačil říct švec, vzniklo tam poměrně početné klubko lidí. Přímo úměrně tomu rostl hluk, naopak světla jako by poněkud ubylo. Zloděj a jeho zastánci byli proti pracovníkovi bezpečnostní služby ve velké přesile, z jejich celoživotně trénovaných hlasivek vycházel jen velmi omezený počet slov. Nejčastěji „diskriminace“ a „nevinný.“
Ukradená lahvička parfému, kterou měl kdosi z nich v kapse, jim problém nedělala. Někdo ji musel tomu chudákovi do té kapsy nastrčit – bylo v obchodě slyšet hned od několika zkušených obhájců. Zvedlo mi to hladinu adrenalinu nad únosnou mez. Raději jsem přidal do kroku a rychle se vzdálil.
Slovo diskriminace totiž nemám rád. Od té doby, co má v téhle republice úplně jiný význam, co je tady jakási diskriminace naruby. Kvůli stále většímu počtu lidí, kteří se bůhvíproč bojí nazývat věci správnými jmény, jen aby je někdo nenařkl z rasismu.
Toho diskriminovaného ubožáka s parfémem ze supermarketu neznám. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby to byl jeden z těch, kdo vytvářejí tlačenice při nástupu do tramvají a tím dělají clonu kapsářkám. Není taky vyloučeno, že je členem jednoho z četných týmů, šacujících kapsy odložených svršků v bufetech či restauracích.
S největší pravděpodobností však určitě patří k těm, kteří nás málo opálené označují za rasisty. Třeba kvůli tomu, že si při spatření jeho kamarádů či kamarádek rychle zapínáme kabelky nebo držíme ruku na místě, kde zatím bohudík ještě stále máme peněženku.
Taky to dělám, a pokud jsem jen kvůli tomu v něčích očích rasista, pak mi to vůbec nevadí. Pro jediné slovo, které si někdo vykládá jen podle svých potřeb, se totiž rozhodně okrádat nenechám.
1 komentář:
U nás nejde o skutečný rasismus, ale o socio-ekonomickou obtíž. Stejně jako u pozitivní diskriminace, falešného rovnostářství a podobných blbin, se jí naše společnost nikdy nezbaví. Dokud nezmizí očividné důkazy (přeplněné věznice a pracáky), lidé budou mít jasno. Jen to neřeknou nahlas. Nejsem ani omylem rasistka a paušalistka, ale nadzvedává mě skutečnost, že se sice smějí nazývat věci pravými jmény, ale jen některé.
Okomentovat