Blahopřání

úterý 15. prosince 2009

zamyšlení: FENOMÉN SUDOKU


Je tomu už pár let, ale pamatuji si to jako dnes. Nejprve jsem o něm četl, pak je viděl v jakýchsi anglických novinách. Sudoku. Celosvětový fenomén. Jen k nám do země v srdci Evropy dorazilo se zpožděním. A nejen ono.


Nic mi to neříkalo. Možná i proto, že vždycky jsem si mnohem raději hrál se slovy. Řeč čísel pro mne byla odjakživa suchá a nezáživná. Nerozuměl jsem tomu, co na té poloprázdné mřížce s jedenaosmdesáti políčky může někoho zajímat, a dokonce i vzrušovat. Tak, že nad ní zarputile vysedává s tužkou a gumou hodiny a hodiny, že si kvůli tomu třeba i krátí spánek.


Člověk prý má poznat všechno. Souhlasím s tím. I proto jsem se jedno z těch sudoku, které u nás tehdy rychle zaplavily noviny i novinové stánky, pokusil vyřešit. Jen tak výjimečně, pro zajímavost, abych poznal, o co jde – říkal jsem si.

Nejsem zrovna vzorem ctnosti, ale jednu dobrou vlastnost snad mám. Nic předčasně nevzdávám a snažím se cokoli dotahovat do konce. Pokud možno úspěšného.


Moje lámání si hlavy s čísly v sudoku nebyly žádnou výjimkou. Bolelo to, bolelo to hodně. Padala i zde nepublikovatelná slova. V té jedenaosmdesátipolíčkové mřížce se však nakonec přece jen ocitla všechna správná čísla. A na správných místech.


Jenže mělo to háček. Doslova. I tohle jediné premiérově vyřešené sudoku totiž bylo na tom háčku lákavou návnadou. Spolkl jsem ji a japonský autor číselného hlavolamu si mohl připsat další kořist.


Mému divení se lidem, kteří sudoku fanaticky propadli, byl konec. Stal jsem se jedním z nich – i když mi nebylo jasné proč. A není mi to jasné dodnes.


Nepatřím sice k těm šílencům, kteří luští kudy chodí, ale stejně jako bez kávy si neumím představit ráno bez sudoku. Jeho řešení mě probírá z otupělosti po nočním spánku, je jakousi účinnou pohonnou hmotou pro nastávající den.


Pokud někdy musím na počátku dne na čísla v mřížkách z nějakého důvodu zapomenout, je to znát. Bývám pak pomalejší, nerozhodnější a taky méně úspěšný. V takových momentech marně vzpomínám, jak jsem to dělal dříve – když nebylo sudoku.

1 komentář:

Haniczka řekl(a)...

Tak zkus slovní sudoku. Ráno nad novinami si vem tužku a z jedné libovolné stránky zakroužkuj slova, která tě dohromady utvoří krátkou báseň. Stránku pak schovej a až budeš starý, vytáhneš ty stránky a pokocháš se nejen svými básněmi, ale i tím, co se psalo :-)