Netvrdím, že jsem se jich nikdy nedotkl. Bylo to něco nového, lákavého, kdo by odolal? Je to už dávno a trvalo to jen chvilku. Každý rozumný člověk rychle přišel na to, že občasná výhra je jen vějičkou. Lákadlem, aby hráč pokračoval a pevně věřil, že bude ještě úspěšnější.
Patřil jsem mezi ty rozumné a po vyzkoušení se s výherními automaty navždy rozloučil. Dodnes nechápu lidi, kteří těmto novodobým strojovým banditům propadli. Taky navždy. Částečně mně je jich líto, částečně si říkám, že za blbost se platí. Někdy nejen penězi, ale dokonce i životem.
Před lety jsem měl v práci kolegu, jenž byl v hernách jako doma. Bez automatů se neobešel snad jediný den. Dokonce si k nim tajně odskakoval i v pracovní době. Zadlužil se, snažil si půjčovat peníze. Pod nejrůznějšími záminkami a výmluvami. Třeba na to, že ho někdo okradl o výplatu a manželka mu to nebude věřit. Časem mu nevěřil ani nikdo z kolegů.
Sejde z očí, sejde z mysli. Dlouhé roky jsem ho neviděl. Pak mi přišla zpráva o jeho úmrtí. Brněnské tamtamy přinesly rychle i podrobnosti konce jeho života. Ten člověk, jemuž nechybělo moc do šedesátky, vyšel chvíli po poledni z jedné z heren na ulici. Přede dveřmi onoho hráčského doupěte si pak prostřelil hlavu.
Vzpomněl jsem si na něho včera, když brněnští zastupitelé jednali o tom, že herny s výherními automaty mají být podle navrhované vyhlášky co nejdál od škol, aby nelákaly žáky. Téhle snaze je potřeba zatleskat. Jenže pak přišel jeden ze zastupitelů s tím, že úplně nejlepší by bylo, kdyby měly herny od sedmi ráno do dvou odpoledne – tedy přibližně v době školního vyučování - zavřeno.
Znělo to jako nepovedený vtip. Ten člověk se snad skutečně domnívá, že by to k něčemu vedlo? Mladý potenciální gambler si cestu do herny stejně najde. Třeba po vyučování. Otázka zní jinak: nebylo by lepší a účinnější trestat mnohem tvrději než dosud ty lidi, kteří mladistvým hru na automatech umožňují?
Žádné komentáře:
Okomentovat