Už jsme si na to zvykli: pro obchodníky začínají Vánoce v čím dál větším předstihu před těmi svátky klidu, míru a pohody. Brňané je přivítali v pátek. Slavnostním rozsvícením stromu, který si sami vybrali hlasováním na internetu. Možná i proto byla tentokrát na náměstí Svobody hlava na hlavě. Nedalo se tam hnout, účastí to připomínalo listopadové dny roku 1989.
Nejsem zas až tak velký romantik, abych se přehnaně rozplýval nad krásou vánočně nazdobeného náměstí i prodejních stánků na něm. Musím však přiznat, že tentokrát – snad poprvé – se mi to skutečně líbí. Svoboďák, jak mu tady v Brně říkáme, je opravdu nádherně vánoční. Taky díky tomu, že prodejci už člověku nenabízejí žádné podprsenky, pyžama, noční košile, slipy ani hrůzné jarmareční cetky.
V sobotu v podvečer bývají ulice druhého největšího města republiky pusté a prázdné, jako vymetené. Teď tomu bylo jinak. Brno žilo, lidé evidentně zapomněli na návštěvu obchodních center na okraji a zamířili do středu města. Udělat si Vánoce. Lidské davy jsem nikdy nevyhledával a spíše se jim vyhýbal. Tentokrát mi ale nevadily.
Lidé se na sebe usmívali, trpělivě stáli ve frontách na vánoční punče, medovinu, svařené víno, trdelníky, valašské frgály, klobásy a další dobroty. Poslouchali živou hudbu, vyzařovala z nich nejen radost, ale taky pohoda a klid. Až se člověku nechtělo věřit, že je to ještě vůbec možné.
Sobota pro mne představovala jakousi exkurzi do časů, kdy Vánoce byly skutečně Vánocemi. Bez honění se za dárky i bez nervozity. Snad je tentokrát nikdo a nic nepokazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat