KDYŽ VÁŠEŇ JE JEN ODVAR
Byla v tom věku, jaký mladé kluky, jímž jsem tehdy byl, přitahuje jako magnet. Šéfovala zahradnictví v jistém zemědělském družstvu na jižní Moravě, kam mě vyslali na služební cestu. Jezdila na motorce a měla takové hodně zastaralé a neobvyklé křestní jméno, za které se styděla. Jenže to mi dala najevo až později.
Říká se, že mezi některými lidmi odlišných pohlaví funguje jakási chemie, nebo že mezi nimi přeskočí jiskra. V našem případě tomu tak skutečně bylo. Nedá se to zapomenout: jiskra přeskočila téměř okamžitě. Z ní na mě. Byla tak silná, že mě málem popálila a snad i úplně sežehla.
Začali jsme se vídávat častěji a bylo jen otázkou času, kdy dojde k nejhoršímu. Nebo nejlepšímu? Pak mě pozvala do té jejich vesničky na hody a doma představila manželovi. Sympatickému, oproti ní o dost staršímu traktoristovi. Na hodové tancovačce se opil do němoty a konce zábavy se nedočkal. Odvedla ho předčasně domů a brzy se vrátila.
„Vůbec si mě nehledí. To ty budeš, že? Už dneska v noci. A neříkej že ne,“ útočila na mě slovně při tanci. Já nevěděl, co mám říct. Neuměl jsem si to nějak představit. Ona bezesporu ano. Po návratu do jejich rodinného domu mě popadla za ruku a doslova vtáhla do jedné z místností. Tam se na mě hladově vrhla.
Přisála se ke mně jako klíště, na jehož odstranění nepomáhá žádný z vyzkoušených a osvědčených prostředků. Co se dělo pak, popisovat nechci. Ani bych nemohl, neboť to popsat nejde. Jen jedno prozradím: její manžel se z hlubokého alkoholového spánku ve zbytku noci neprobudil (což ostatně ona tvrdila hned od počátku). Já se neměl probudit z čeho, protože ani chvilku spánku mi nedopřála.
V jejím případě to skončilo spokojeností, kterou mi dávala zřetelně najevo. Kromě jiného tím, že se ptala, kdy přijedu příště. V mém případě to bylo o něco horší. Ruce jsem měl plné modřin od stisků jejích neuvěřitelně silných prstů a záda poškrábaná do krve. Ty škrábance pálily jak čert a zkrátily mi několik příštích osamělých nocí.
Bylo to tenkrát na začátku léta. Několikrát mi pak telefonovala, abych se zastavil, že manžel je s kombajnem na žních někde na druhém konci republiky. Nakonec jsem jejímu naléhání podlehl. Podruhé a naposledy.
Žádné komentáře:
Okomentovat