Seděla v kuchyni na židli a ruka s cigaretou se jí mírně chvěla. Zvuk vody napouštěné do vany v koupelně téměř nevnímala. „Hnusnej, zatracenej život. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že je krásnej,“ hovořila nahlas sama k sobě.
Včera jí bylo dvacet a přítel jí dal k narozeninám vskutku originální dárek: rozchod. Po dvacetiměsíční známosti. Prý si našel jinou, lepší. „Parchant! Panchart jeden odpornej!“ ulevila si teď nahlas, ale líp jí stejně nebylo.
Tahle jizva na její duši nebyla jediná. Horší však byly šrámy na těle. Oči jí zabloudily na levé předloktí, poznamenané žhavými konci cigaret. Měla tam nesmazatelnou památku na permanentně opilého tátu, který ji v dětství tímto způsobem trestal pokaždé, když se mu zdálo, že je málo poslušná.
Dlouhá jizva s množstvím stehů na pravém předloktí jí zase připomínala bývalou partu. Na jednom z jejích večírků naplněných alkoholem, drogami a sexem se vzepřela a odmítla být po vůli šéfovi party. Přerazil jí ruku basebalovou pálkou. Tak důkladně, že to skončilo otevřenou zlomeninou.
Uhasila nedokouřenou cigaretu, rozhlédla se po kuchyni a se sklopenou hlavou se pomalu vydala do koupelny. Zastavila vodu, svlékla se a postavila před velké zrcadlo. Na čele jí svítila bílá jizva v místě, kam ji v dětství trefil kamenem jeden ze spolužáků v mateřské škole. Nechtěla mu tenkrát půjčit jakousi hračku.
Odvrátila se od zrcadla a ponořila do vody. Byla příliš horká, ale zatnula zuby a vydržela to. Když pokrčila kolena, jedno z nich jí připomnělo další jizvu. „Tu jedinou jsem si ve svém podělaném dvacetiletém životě udělala sama. Po pádu z kola, když jsem se na něm učila jezdit,“ uvědomila si.
O pět minut později už to nebyla pravda. Sáhla totiž po břitvě patřící jejímu teď už bývalému příteli, a podřezala si žíly. Pro jistotu na obou rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat