Napadlo vás někdy spočítat všechny vaše životní lásky? Laskavé i ty nelaskavé? Sestavit z nich jakýsi žebříček důležitosti? Zamyslet se nad tím, co pro vás znamenaly? Já to zkusil. A výsledek?
Z pomyslné, obludných rozměrů dosahující hromady jsem nakonec - ač nerad - vyloučil lásky školní, studentské i všechny ostatní, v nichž hrály nějakou roli ženy bez rozdílu věku. Přesto na téhle haldě zůstalo oněch životních lásek víc než dost.
Jedna z prvních se týkala rajské omáčky. Věřte nebo nevěřte, pamatuji se, že jako dítě jsem se po ní mohl utlouct. Milovaný talíř načervenalého jídla později vystřídala láska ke knihám. Četbu miluji dodnes a pevně věřím, že kdyby knihy byly živé, budou mě milovat taky.
Mou velkou životní láskou byl a dosud je sport. Především fotbal. Jen s tím rozdílem, že v dětství a raném mládí jsem se jej snažil provozovat, ale postupem času se ze mě stal pouhý teoretik. A u televizní obrazovky taky ten nejchytřejší trenér, jenž bohužel nedostal šanci. V opačném případě bych to se svým manšaftem bezesporu dotáhl k nejednomu titulu.
Další životní láskou je psaní. Miloval jsem rovněž svou práci. Vlivem času a mým tělesným opotřebováním to s ní dopadlo jako s mnohými manželstvími: zevšedněla mi, jaksi mě přestává bavit. Kdysi milované zaměstnání je pro mě čím dál víc pouhým prostředkem obživy. Hodně smutné, říkávám si co chvíli.
Celoživotní lásku k pivu se skoro stydím přiznat, naopak vztahem ke zvířatům, zvláště ke psům, se pyšním rád. A co miluji dál? Třeba humor (především vtipy výhradně pro dospělé), slunečné dny (hlavně ty jarní), lidi, kteří umějí milovat a rozdávat radost. Možná jsem na něco zapomněl, ale to nevadí. Třeba si vzpomenu někdy příště.
Jen ten žebříček důležitosti se mi jaksi sestavit nedaří. Kašlu na něj. Hlavně když na jeho špici nefiguruje láska k bezproblémovému vyprazdňování, kterou se netají mnozí lidé v poměrně pokročilém věku.
Žádné komentáře:
Okomentovat