OD BIČE AŽ K HÁČKU

Možná už mě začalo harašit ve věži, nebo co to vlastně nosím na svém krku. Nebo za to může dnes začínající nový školní rok – i když se školou nemám v žádném ohledu už dlouho vůbec nic společného? To je jedno. Zkrátka z ničeho nic mě napadlo, co vlastně mají znamenat či symbolizovat školní známky. Začal jsem přemýšlet hlavně nad jejich tvary. A k čemu jsem dospěl?

JEDNIČKA (1): Štíhlá jako proutek, vysoká, sebevědomá, krásná. Připomíná bič – třeba má naznačovat, že žák učivo uměl jako když bičem mrská. Nebo je tomu úplně jinak? Jak?

DVOJKA (2): Při jakémkoli pohledu v ní vidím husu, nanejvýše labuť. Moc tomu nerozumím. Dvojka je známka chvalitebná, přídomek husa se užívá v úplně jiných souvislostech. A labuť? Na té by se snad dala pochválit její elegance a krása. No budiž.

TROJKA (3): Tvrdý oříšek. Při spatření téhle číslice nebo známky se mi vybaví jedno jediné: ženská ňadra. Možná mají naznačovat, že držitel takovéhle známky se může po příchodu domů – před s trojkou nespokojeným a rozezleným otcem – uchýlit na matčinu laskavou mateřskou hruď.

ČTYŘKA (4): Jednoznačně stolička. Po čtyřce, neboli vyhovující, mnohde doma následuje výprask. Stolička jako by vybízela, aby si pak na ni seřezaný potomek někde v klidu sedl a lízal si rány. Jenže to nemá logiku: zadek často bolí tak, že se na něj nějakou dobu pořádně sednout nedá.

PĚTKA (5): Nevyhovující. Koule. Tak se jí říkává. Ale tvar koule má jen dole, a ještě ne úplný. Já v ní vidím spíše háček nebo hák. Rybářský to asi nebude. Nebo že by přece jen ano? Třeba proto, že nic neumějící školák se předtím vydal k vodě na ryby a učení nechal plavat?

No, myslím, že stačilo. Fakt mně už asi začíná harašit ve věži, nebo co to vlastně nosím na krku. Omluvte mě. Třeba to nebude nic vážného a brzy budu zase úplně normální.