Blahopřání

pondělí 28. září 2009

PODIVUHODNÁ TEORIE ŽIVOTA A SMRTI


Byl to zvláštní člověk. S nevšedními názory i nápady, nad nimiž někdy zůstával rozum stát. Jednou se mi svěřil se svou teorií života a smrti. Raději to neměl dělat. Pořádně mi zamotal hlavu. Od té doby si totiž důkladně prohlížím domy, kolem nichž procházím. První, co mě zajímá, je jejich výška. Pak se můj pohled stočí na střechu. Se zatajeným dechem sleduji, zda z ní někdo nepadá dolů.


Divné? Jak pro koho. Však posuďte sami. „Všichni, bez výjimky, se rodíme na střeše. Jakmile opustíme matčino lůno, skáčeme z té střechy dolů,“ zněl začátek jeho podivuhodné teorie. „Problém je v tom, že nikdo netuší, jak je ten barák vysoký, kolik má pater. Tudíž ani neví, jak dlouho jeho životní pád potrvá,“ pokračoval.


Díval jsem se na něj tenkrát zpočátku hodně nechápavě. Zaregistroval to s evidentním potěšením. S o to větší chutí pokračoval. „Padáme z té své střechy a míjíme jednotlivá patra. Při míjení každého z nich slavíme narozeniny. V některém pak zahajujeme a končíme školní docházku, později studium. Na úrovni dalších nastupujeme do práce, ženíme se, vdáváme, na některé ze střech pak přivádíme na svět děti. A taky se samozřejmě rozvádíme,“ chrlil ze sebe ta slova s rychlostí moderátorů soukromých rádií.


Pozorně jsem mu naslouchal, snažil se jeho myšlenky vstřebat a začínal jsem tušit, kam jeho pozoruhodná teorie směřuje. „Tak si tím svým životem pěkně padáme a jako bychom zapomínali, že tam někde dole je tvrdá zem. Na trávník nebo dokonce nějaké pískoviště zapomeň. Jde o beton, v lepším případě asfalt,“ upozornil teoretik.


Udělal dramatickou pauzu. Bylo jasné, že jeho monolog spěje do finále. „Dopad na zem rovná se smrt. Končíme na zemi a vzápětí pod zemí,“ podíval se na mě zpříma svýma pronikavýma očima. Ten pohled propaloval. Obsahoval život i smrt. Jenže mně se zdálo, že to druhé jednoznačně vítězí.


Ten člověk zřejmě netuší, co u mě svou teorií způsobil. Od té doby si totiž pozorně prohlížím domy, kolem nichž procházím. Vysoké mám jaksi raději. A doufám, že jsem se narodil právě na střeše některého z nich.

1 komentář:

Unknown řekl(a)...

Ahoj Jardo. To já doufám také - a to nejen proto, že tu budeš díky svému vysokému baráku publikovat nesčetně mnoho článků... :-)