Na televizi se už nějakou dobu moc nedívám. Považuji to za ztrátu času. Pár výjimek ale přece jen existuje. Nějaký ten sportovní přenos a teď taky pořad Krotitelé dluhů. Zajímavý, poučný a přesvědčující o tom, že lidská hloupost evidentně nezná mezí.
Před časem jsem se nestačil divit téměř šedesátileté hodně zadlužené taxikářce, která si za vypůjčené peníze postavila nádherný dům. Pronajímala jej studentům a cizincům, sama spávala v garáži. S domem se za žádnou cenu rozloučit nehodlala, stejně tak odmítala prodat svůj hausbot.
Čekala, že finanční poradce dokáže zázraky a její situaci vyřeší. Samozřejmě nevyřešil. Ani nemohl. Tvrdohlavost a hloupost oné ženy musela zvítězit.
V životě jsem toho zažil poměrně dost a kolikrát jsem si říkal, že mě už nic nedokáže překvapit. Mýlil jsem se. Těch překvapení bylo v minulosti hodně. Zatím naposledy se o ně postarala další aktérka Krotitelů dluhů.
Třiadvacetiletá dívka se na jakémsi podnikovém večírku bezhlavě zamilovala do kolegy z firmy. Věděla, že má problémy s penězi, že je zadlužený. Chtěla mu pomoci.
Láska ji přivedla do banky, kde pro svého miláčka vypůjčila dvakrát dvě stě tisíc korun. Miláček se s ní zanedlouho rozešel. Jí nezůstalo v ruce nic, jen papír, že musí splatit čtyři sta tisíc. Celý ten milostný románek se smutným koncem trval přibližně tři měsíce.
Žila s matkou, za den mohly utratit nanejvýš dvě stě korun. A tak dále a tak dále. Člověku se ani nechce věřit, co všechno se může stát, co jsou lidé někdy schopni udělat. Proto jsem rád, že nemám rád půjčky. Peníze si nepůjčuji. Na nic.
Kdyby přišlo na věc, raději klidně zůstanu o chlebu a vodě. Pořád lepší, než špatně spát, usínat a budit se s myšlenkou na nějakého agresivního exekutora.
Žádné komentáře:
Okomentovat