Byla to parádní oslava, konstatoval spokojeně v duchu cestou domů novopečený padesátník Hubert Chodidlo. Bylo dobře, že jsem ji pojal jako ryze pánskou jízdu. Chlapi neměli dohled a tudíž žádné zábrany, přitom se nikdo z nich neožral do mrtva, bilancoval Chodidlo o půl třetí ráno před chvílí skončenou akci.
Pak mu v hlavě zavrtal jakýsi červíček. Připomněl mu významné pomrkávání chlapů, když od nich v hospodském salonku přebíral alkoholové dárky. Ještě víc pomrkávali ve chvíli, kdy mu sdělovali, že ten hlavní, společný dárek, na něj teprve čeká. Ač se hodně snažil, víc se nedozvěděl.
Ále co, mávl rozvedený Chodidlo rukou teď, když mu chybělo k jeho domku už jen pár desítek metrů. Na cestu mu vydatně svítil měsíc, kdesi v dáli se rozštěkal pes. Všude dobře, ale doma je stejně nejlépe, říkal si při odemykání dveří. Zbavil se všeho oblečení a dlouho si vychutnával chladnou sprchu.
Spával zásadně nahý. Ani tentokrát neměl důvod dělat výjimku. Vešel do ložnice, rozsvítil a strnul. Z jeho postele se na něj usmívala krásná mladá dívka, oděná jen do široké růžové mašle, kterou byla pečlivě a úhledně převázaná. Než se zmohl cokoli říct, uslyšel od ní: „Všechno nejlepší k padesátinám. Jsem tvůj dárek. Tak pojď a rozbal si mě.“
Zatracení chlapi, blesklo Hubertovi hlavou. Tak tohle bylo to jejich pomrkávání a usmívání se. Tu dívku znal. Podobně jako spousta mužů v tomhle malém městečku. Byla veselá v rozkroku a občas si svým hezky tvarovaným tělem přivydělávala. O jejím milostném umění kolovaly mezi muži hotové legendy.
Hubert Chodidlo jich slyšel spousty. Potvrdit ani vyvrátit je však nemohl. S touhle dívkou totiž nikdy nic neměl. A nechystal se k tomu ani tentokrát. Kamarádi dárci totiž netušili, nemohli tušit, že je to jeho dcera. Hřích z dávného mládí.
Žádné komentáře:
Okomentovat