Láska. Jedno z nejčastěji užívaných slov. Nejen v životě. Taky v knihách, ve filmu, v televizi, v divadelních hrách. Jenže co je to vlastně láska?
Jen slovo, jak nazval jednu ze svých skvělých knih nedávno zemřelý Johannes Mario Simmel? Slovy nevyjádřitelný a nepopsatelný cit? Nebo něco úplně jiného, pochopitelného jen a výhradně pro zamilované?
Mluvíme o ní často. Ale víme, o čem vlastně? Umíme milovat i beze slov, aniž bychom o nějaké lásce nahlas a často hovořili? Aniž bychom své city slovně zdůrazňovali?
Řekl bych, že láska, to je nepopsatelná touha. Umění porozumět druhému a vycházet mu vstříc, radost z obdarovávání. Taky bezesné noci, nebo naopak noci plné těch nejrůžovějších snů. Láska, to je také bolest u srdce. Život. Smrt. Trápení. Trýzeň i štěstí.
To všechno je láska. Nehmatný, nehmotný cit. Laskavý i nelaskavý. Záleží na člověku, jak se na ni dívá, jak ji prožívá, jakou si ji udělá. Co na tom, že časem třeba zjistí, že o žádnou skutečnou lásku nakonec vlastně nešlo?
Vždyť už za nejbližším rohem může potkat tu pravou, skutečnou. Tvrzení, že láska kvete v každém věku není fráze. Jsem o tom přesvědčený a vím o tom své.
2 komentáře:
Tvůj článek mě zaujal jako všechny tvé články. Ale tentokrát mě šokovalo, že píšeš, že zemřel J.M.Simmel, můj nejoblíbenější spisovatel. Nikde jsem to neslyšela, ani jsem o tom nikde nečetla, zřejmě mně to uniklo. Víš o tom něco víc?
Vím jen to, že zemřel letos 1. ledna poblíž Zugu ve Švýcarsku. Taky mám jeho knížky moc rád.Měj se moc hezky. J.
Okomentovat