Byla to báječná dovolená. Počasí vcelku vyšlo, hlavu jsem si od pracovních problémů provětral dokonale a hlavně – na Slovensku jsem se cítil jako doma. Ve všech směrech, ale hlavně díky pivu.
Hned od státní hranice, která díky Schengenu jakoby vůbec neexistovala, lákaly slovenské restaurace svými vývěsními štíty a poutači na český pěnivý mok. Na cestě do Nové Bani jednoznačně vítězil Velkopopovický kozel. Svými růžky evidentně zatrkal domácí i zbývající české konkurenty (včetně Starobrna či Černé Hory) kamsi hluboko do země.
Jinak tomu nebylo ani v místě pobytu. Pátrání po slovenském pivu se podobalo hledání jehly v kupce sena. Se skorošvagrem Jiřím jsme nakonec přesto byli úspěšní. U novobáňské vodní nádrže Tajch čepovali v jedné z mnoha tamních hospůdek slovenský, v nedalekém pivovaru vyráběný Steiger. Aby se to nepletlo, pro změnu tam majitel hudebník neustále pouštěl české písničky bratří Nedvědů.
Tu hospůdku jsme si oblíbili a strávili v ní několik večerů. V jednom z nich vystřídali neživé Nedvědy živí kytaristé: turisté z Moravy, sklízející neuvěřitelný úspěch. V dalším pak zase plánované vystoupení country kapely. Sice slovenské, jenže hrající a poměrně dobře zpívající výhradně české písničky.
Jen měna a ceny se ani trochu nepodobaly těm u nás doma. Po několika prvních orientačních přepočtech z eur na české koruny člověk zjistil, že jídlo, pití, vstupné do památkových objektů i další dovolenkové potřeby nejsou výrazněji dražší ani levnější než v České republice.
Brzy jsme si zvykli na spoustu drobných eur a centů po kapsách i peněženkách a ze všech sil se snažili užít si typicky slovenských produktů. Skvělých sýrů, kapustnice či halušek ve všech podobách. Našli se mezi námi dokonce i tací, kteří museli mít posledně jmenované jídlo – podobně jako k životu nezbytné preso – prakticky denně.
Pouze jednu chybu tahle letošní dovolená měla. Utekla hodně rychle kamsi do nenávratna. Jen vzpomínky zůstaly. Pěkné, příjemné, nezapomenutelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat