TŘI NÁDHERNÍ CHLAPI

Brzy mi bude třicet. Podle mínění jiných jsem docela pohledná, možná i atraktivní ženská. Na jméně nezáleží. Mnohem důležitější je, že v sobě slyším čím dál hlasitěji tikat biologické hodiny. Už přibližně od pětadvaceti let se poohlížím po otci svých budoucích dětí. Bez úspěchu.

Prvním horkým kandidátem byl Vladimír. Vysoký černovlasý kudrnáč, kterého mně záviděly snad všechny kamarádky i kolegyně v práci. Pozorný, milý chlap, jenž na naše setkání nikdy nepřišel s prázdnou. K nádherným kyticím přidal tu prstýnek, tu náušničky.

A ten sex s ním! V takových chvílích mi bylo jasné, jak to vypadá v ráji. Jenže jednou se objevil v mém bytečku bez kytky i bez dárečku, navíc se zachmuřenou tváří. „Víš, bylo to mezi námi moc pěkné, ale nemá to cenu. Najdi si někoho lepšího než jsem já,“ uslyšela jsem od něho.

Krasavec Patrik se Vladimírovi v něčem vyrovnal, v lecčems ho dokonce i předčil. Představte si, že jsme spolu byli nejen v létě v Egyptě, ale i v zimě v Alpách. Luxusní hodinky, jichž si na mém zápěstí nelze nevšimnout, mi věnoval taky on. Trávil u mě pravidelně dva večery v týdnu a svými dotyky mě přiváděl do dlouho trvající extáze.

Jednu takovou završil hodně nečekaně. Ještě celý zadýchaný mi řekl: „Beruško, tohle bylo to nejhezčí zakončení našeho vztahu. Nezasloužím si tě.“ Než jsem se stačila vzpamatovat, bleskově se oblékl, položil na noční stolek klíč od mého bytu a zmizel. Už nikdy jsme se neviděli.

Teď chodím s Mojmírem. Snoubí se v něm to nejlepší z Vladimíra i Patrika. Krása, štědrost, pozornost. Nikdy bych nevěřila, že takový chlap může vůbec existovat. Náš vztah trvá už přes rok a já si často před spaním představuji ty nádherné děti, které snad jednou spolu budeme mít.

Jenže taky mě čas od času přepadne splín. Mám totiž strach. Obrovský strach z toho, aby to s Mojmírem nedopadlo stejně jako předtím s Vladimírem a Patrikem. Všichni tři totiž mají jedno společné: jsou tak trochu ženatí.