KOLEČKA A ZUBY
Je to taková dlouholetá tradice. Vždycky na silvestra se už dopoledne scházíme v té naší domovské hospůdce a nad svými oblíbenými nápoji se snažíme hodnotit uplynulý rok. Někdo zaskočí jen na chvilku, jiný zůstane až do večera.
Najdou se i takoví, které musí hospodský (slavívá poslední den v roce doma s mladou přítelkyní) vyhazovat. Má na to osvědčený recept. Stačí, když dotyčnému připomene jejich manželku. V krajním případě pohrozí, že pro ni pošle. Funguje to spolehlivě.
Na silvestra bývá v hospodě sranda. Chlapi se předhánějí s veselými historkami, zelená, rum i pivo tečou proudem, padají nejrůznější vtipy. No co vám budu povídat, škoda, že u toho nemůžete být. Teda pokud jste chlap. Ženské totiž mají v poslední den roku vstup do naší hospody zapovězený.
I když tentokrát s tím byl menší problém. Čerstvě ženatý Karel nejprve dlouho nešel a nakonec se objevil mezi dveřmi s novomanželkou v patách. „Chlapi, zkuste jí někdo vysvětlit, že sem nemůže. Já to jaksi nezvládl,“ žadonil.
Diplomatického vyjednávání se rád ujal řezník Ferda. Venku za dveřmi pobyl s Karlovou ženou jen chvíli. Vrátil se s vítězoslavným úsměvem na tváři. „Hotovo. Stačilo jí slíbit protekční maso. A taky, že se tady neožereš a doma do půlnoci neusneš,“ obrátil se na stále ještě zkroušeného novomanžela Karla.
Hodně dlouho jsme tentokrát čekali taky na Vildu. Až konečně kdosi vykřikl: „Už jde! Vlastně jede!“ Starý mládenec se blížil k hospodě se stavebními kolečky. Zaparkoval je před nálevnou, pečlivě připoutal i uzamkl k zábradlí a vešel dovnitř. Klíček hodil na náš stůl současně s prosbou: „Chlapi, kdybych to dneska přehnal, odvezte mě někdo domů, jo?“
Historky a vtipy, které chlapi v poslední den roku v hospodě vyprávějí, jsou různé. Jak už to tak bývá, spousta z nich se týká tchýní. Mistrem je v tomto směru Lojza. Tentokrát se nás kromě jiného zeptal, jaký je rozdíl mezi tchyní a nemluvnětem. Než jsme se stačili zamyslet, hned sám odpověděl: „Žádný. Stačí pochovat a je klid.“
U mě osobně ale letos nejvíc zabodoval soused Vinca. Jeho syn chce být spisovatelem. Píše povídky a posílá je do všech možných časopisů. „Minulý týden kluk zase cosi napsal a přišel za mnou pro radu,“ vyprávěl Vinca. Syn nevěděl, jak tu svou nejnovější povídku nazvat. „Tak jsem se ho zeptal, jestli se v ní vyskytují bubny. Prý že ne. A trouby? zajímalo mě. Prý taky ne. Tak jsem mu poradil, ať to své dílo nazve Bez bubnů a bez trub,“ pyšně se rozhlédl otec začínajícího literáta.
Domů jsem přišel k večeru. Manželka v kuchyni vyráběla své tradičně skvělé silvestrovské chlebíčky. Když uslyšela moje škytnutí, ani se neotočila. „Příhodo, ty máš velký stomatologický problém,“ prohodila přes rameno. A vzápětí dodala: „Dva zuby moudrosti na třicet zubů blbosti.“
Žádné komentáře:
Okomentovat