TRESTANÁ ČEŠTINA. ZA CO?

„Naše první léčbu Vánoce bez táty byli takový nový.“ Nerozumíte tomu? Nedává vám to smysl? Mně také ne. Jen jsem si tady dovolil odcitovat jednu větu z knížky (pokud se tomu výtvoru tak dá vůbec říkat) Martiny Kopřivové Brunův koktejl. Tohle neuvěřitelné dílo nabídl čtenářům vydavatel týdeníku MF Plus jako bonus k poslednímu loňskému číslu.

Pravda, zájemce dostal dvě věci za cenu jedné. Zmetek (knihu) za časopis. Jenže v tomto případě měl vydavatel snad čtenáři ještě zaplatit. Knížka se totiž hemží neuvěřitelným množstvím pravopisných chyb.

Autorka má evidentně problémy se shodou podmětu s přísudkem (jen namátkou: socky mi byli fuk; začali se mi podlamovat nohy; U Drsnejch se řešili především ženský; tlachy mě donutili; řeči dost zaváněli lopatismem; nám doma přibyli moderní elektrospotrebice; byli tam dva záchody).

Jenže to zdaleka není všechno. Stejné potíže má „spisovatelka“ také s tvary jí-ji (jsem se jí odvážil vyzvat, když jsem jí uviděl; následně jsem jí zmermomocnil; jsem jí natolik ohromil; mojí figuru; svojí super moderní tabulku; nazývat svojí lásku mojí starou).

Knižní zmetek taky nabízí desítky nejrůznějších překlepů (věděli jsme, že jsem se neflákali; budoucí absolvent účňáku; u slavností večeře; několik omluvným zpráv; kdo má přátelé po celým světě; nejsem blbej, abych se ze mě stal; nedělala scény jako hoky ostatním klukům; takže jsme stále nebyl soběstačnej; tabulky se cvičebníma programa; měl úrověň, atd. atd.).

Nechápu, jak může psát knihu někdo, kdo s češtinou evidentně bojuje. A ještě víc nechápu, když už někdo takový „knihu“ napíše, že odpovědný redaktor (v tomto případě Antonín Kočí) rukopis v takovém stavu pustí.

Už jsem se smířil s tím, že na rozdíl od let dávno minulých jsou v knihách chyby. Někdy i hodně hrubé. Jenže Brunův koktejl je fakt něco neuvěřitelného. Něco, na čem by se ještě tak mohli dobře učit začínající korektoři. Jinou hodnotu oněch 191 stránek nemá.