Olympijské hry mají spojovat sportovce i lidi. Při těch současných zimních v kanadském Vancouveru tomu tak možná je. Jenže pouze částečně. Zmíněné sportovní klání má na svědomí i spoustu nepříjemných záležitostí, bez nichž by se člověk rád obešel.
Například nás připravuje o spánek. Ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. Vyprávět o tom může i člověk, jenž po půlnoci přivolal kvůli rušení nočního klidu na souseda brněnské strážníky. Ukázalo se, že důvodem vzruchu v bytě byla oslava zlaté olympijské medaile rychlobruslařky Martiny Sáblíkové po právě skončeném finálovém závodě.
Současná olympiáda přináší také násilí. Nebo alespoň jeho náznaky. Městští policisté museli zasahovat i v dalším bytě, z něhož se dovolávala jejich příjezdu pětačtyřicetiletá žena. Prý ji fyzicky napadá přítel. Ukázalo se, že to není tak hrozné. Muž na ni ani nesáhl, oba spolubydlící se jen hodně tvrdě dohadovali, na co se budou dívat v televizi. Zda na olympiádu nebo jakýsi romantický seriál.
Největší sportovní akce dělá z lidí rovněž alkoholiky. Vzhledem k posunu času nahrává hospodským, kteří vycházejí vstříc hlavně hokejovým fanouškům. Před časně ranním utkáním našich hráčů se Slováky jsem se na chodníku málem přizabil o ceduli, která upozorňovala: „Kvůli hokeji otvíráme už v 5.40 hodin.“ Nemyslím si, že ti, co přišli, pili jen čaj nebo kávu. Takové nápoje se totiž k hokeji jaksi nehodí.
Devítihodinový časový posun mezi dějištěm her a naší republikou je v těchto dnech téměř vražedný. Už dlouho jsem kolem sebe neviděl tolik neustále zívajících lidí s krvavýma očima, v nichž se podepisuje nedostatek spánku. Líbit se to nemůže ani zaměstnavatelům. Mnozí pracovníci v noci kvůli olympiádě důsledně bdí a přes den v práci klimbají, produktivita práce je v háji zeleném.
Na české státní vlajce se mezi červeným a bílým pruhem skvěje modrý klín. Současná olympiáda však vráží klín i mezi lidi. V nejrůznějších podobách. A to jsou hry ve Vancouveru teprve přibližně v polovině. Jak to bude vypadat dál? Dá se to vůbec přežít?
Žádné komentáře:
Okomentovat