Projít bez úhony travnatým pásem vedle chodníku před naším domem je zázrak. Něco jako přejít jakoukoli vodní plochu suchou nohou. Onehdy se v těch místech, víc hnědých než zelených, krčil v typické vyměšovací poloze pes. No, pes… Psík to byl, skoro by se dalo říct kapesní. I přes slušivý pletený svetřík, který na sobě měl, se klepal zimou. Nebo to bylo úsilím ze sebe všechno poctivě dostat?Jeho panička, která už na zenit svého věku sotva dohlédla, postávala s igelitovým sáčkem navlečeným na ruce nedaleko. Občas pohlédla na svého snaživého miláčka, ale hlavně sledovala dění kolem. Projíždějící auta, spěchající lidi, popeláře, co si pravidelně zjednodušují práci couváním jejich vozidla v jednosměrné ulici. Psík se soustředěným výrazem tlačil co mohl. Až byl div, že si ten svůj bezesporu s láskou upletený obleček neznečistil.
Konečně se mu podařilo úspěšně znečistit další část už skoro bývalé trávy. Ozval se typický zvuk provázející zvířecí snahu za sebou zamést výkalové stopy. Panička zareagovala snad rychleji než sprinter na startu stometrového závodu. Bleskově vyrazila vstříc svému miláčkovi a křičela na celou ulici: „Počkej, počkej! Přestaň! Nehrab tolik, ať to tvoje poznám!“
3 komentáře:
Jardo, to je typické... abys byl na mě hrdý, když hlídám psa kamarádům, sbírám nenej jeho "výtvory" ale i ty v okruhu jednoho metru zanechané...a že je to teda vážně dřina. :-P
PS: velmi smutný avšak vtipně napsaný komentář. díky!
:D Musím se smát, pěkný článek :).. Ale je to pravda, u nás na vesnici to ještě není tak hrozné jako v městech, ale stejně.. Kam my to spějeme :)
Vidim Jardo, ze po dvou letech, kdy jsem na blogu nebyla, se vubec nic nezmenilo...porad jsi skvely!
Okomentovat