Pro někoho vážná a důležitá věc, pro jiného zábava či legrace. Občas až k popukání. Na televizní obrazovce se hledá táta a máma. Před kamerami, prakticky v přímém přenosu, za asistence celého národa. Přiznám se, že tahle reality show mě baví a těším se na každý díl. Ale současně si kladu další a další otázky.
Třeba co je to za lidi, kteří se rozhodnou shánět potenciálního manžela, manželku, otce či macechu prostřednictvím kamer. Nemají skutečně jinou možnost, nebo se hlavně chtějí vidět v televizi? Co je to za lidi, kteří v houfu usilují o přízeň toho jednoho, jenž si mezi nimi vybírá a postupně je vyřazuje? Být na jejich místě, připadal bych si jako někde na trhu s otroky.
Na druhé straně nebýt jich, žádná reality show by se nekonala. Nepadala by přesvědčivá slova o srdíčku od muže, který v každém díle jen potvrzuje svůj pokřivený charakter. Divák by nespatřil třiadvacetiletou matku dvou rozmazlených dítek, jež si pohrává s nápadníky jak kočka s myší, ale evidentně sama neví co chce.
Na obrazovce by chyběl taky jednoduchý a neuvěřitelně nerozhodný týpek, který dlouho volil mezi ženskou krásou a smyslem pro rodinu. Mezitím dával svému harémku, z něhož si vybíral, hodně najevo, že o ženu už dlouho nezavadil. Časté osahávání svých nápadnic pak střídal s blouděním při cestě za nimi.
Na hledání táty a mámy se každý čtvrtek dívám rád. Chvílemi kroutím nechápavě hlavou, ale moc si to užívám. Tenhle pořad je totiž určitě lepší než jakékoli červenoknihovnové seriály. Chvílemi dokonce připomíná až detektivku. S pachatelem, jenž nevraždí lidi, nýbrž jen potenciální vztahy. A hlavně city.
Žádné komentáře:
Okomentovat