Jmenoval se Pich a byl posledním trpaslíkem v pohádkách. Všichni ostatní už dávno pomřeli, ale on měl to štěstí (nebo smůlu?), že mu sudičky u kolébky nadělily nesmrtelnost. Možná to byly také ony škodolibé sudičky, které na osamělého Picha poštvaly pohádkové exekutory. Ti mu doma nejprve oblepili kde co, pak mu odvezli všechny věci a nakonec sebrali i ten jeho malý, skromný baráček. Z trpaslíka se stal bezdomovec.
Zůstalo mu jen zašlé zrcadlo, nad nímž exekutoři mávli rukou. Netušili, že je kouzelné. Na otázku, kdo je na světě nejkrásnější sice neodpovídalo, zato Pichovi naznačilo jeho budoucnost. Ukázalo mu nevelký domeček se sedmi postýlkami, patřícími stejnému počtu pomenších Sněhurek. Přidalo i nákres, kde jej najít.
Sněhurky byly panny. Žádné staré, ale pěkné a mladé panny. Trpaslíka ve svém domečku přivítaly s velkým jásotem. Mužská ruka – a nejen ruka – jim doma zkrátka chyběla. Osmou postýlku Pichovi nepořizovaly. Jednak by se do domku už nevešla, jednak ji nepotřeboval. Každou noc trávil v jedné ze sedmi stávajících. A měl se skutečně pohádkově.
Zatímco Sněhurky chodily pracovat do firmy na výrobu ledové tříště, v níž zaměstnávaly samy sebe, Pich se stal trpaslíkem v domácnosti. Pral, žehlil, uklízel a samozřejmě taky vařil a pekl. Nejčastěji pusinky ze sněhové pěny, které měly Sněhurky ze všeho nejraději. S oblibou je zapíjely ledovým čajem s tříští z jejich vlastní výrobny.
Vděčný Pich se tužil. Ve dne i v noci. Vzhledem k tomu, že o nějaké mužské antikoncepci neměl ani ponětí (a s ohledem na proporce jisté části jeho těla by mu stejně nebyla nic platná), dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Přivedl Sněhurky jednu po druhé do jiného stavu.
Partnerky byly nadmíru spokojené, zato trpaslík Pich nervózní. Nemohl pořádně spát, v noci se často budil a pořád mu vrtalo hlavou, co z toho všeho bude. Jak budou Sněhurkami porození potomci vypadat? A co když se nenarodí jen Sněhurky, ale taky nějací Sněhuráci?
Jeho obavy byly zbytečné. Pohádkový svět se rozrostl o devět překrásných malých Sněhurek. Jedna z prvorodiček totiž přivedla na svět trojčata. Zanedlouho se konala velká svatba. Všech sedm Pichových bytných totiž trvalo na tom, aby si je vzal za ženy. Stejně jako na změně jeho jména.
Jelikož pohádky bigamii neznají, sňatku nic nebránilo. A tak se trpaslík, teď už Sněhopich, oženil se všemi svými sedmi ženami. Vzhledem k tomu, že je nesmrtelný, tak spokojeně žije a píchá dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat