Tuším, jak těžké je čtyřiadvacet hodin nespat. Neumím si však ani trochu představit, jak náročné může být hrát po stejnou dobu volejbal v písku, v němž nohy těžknou a každou minutou se noří hlouběji a hlouběji. Kdy člověku připadá, že je má snad z olova.
Říkáte, že budoucí vojáci mají zapomenout na hlouposti a raději nacvičovat boj? Vždyť přece bojovali. Všichni společně a taky každý sám se sebou. Což bývá v životě často to úplně nejtěžší.
2 komentáře:
vojáci jsou na nic
Ahoj Jardo! Už dlouho, mám ten dojem, jsem se ti neozval. Ozývám se teď. A ohlašuji změny. Oddělal jsem nepotřebné blogy a založil nový. Možná je to u mě už úchylka, ale tenhle nápad se mi zrodil o prázdninách. Tudíž, kdys neměl co dělat můžeš se podívat na: www.commentarion.blogspot.com. Název bych řekl, napovídá, že půjde jen ryze o komentáře k dané situaci. Díky tobě! Musím tě pochválit, máš to tu nádherné. Přeji mnoho úspěchů. S pozdravem, Michal Štverák
Okomentovat