SNY A REALITA

LÁSKA MEZI HLTY PIVA

2011-05-03T21:22:00.001+02:00

Mít láska nějakou střechu, ta dvojice mladých se vznášela ještě hodně vysoko nad ní. Stála do sebe zaklesnutá, shora dobře chráněná prvomájově rozkvetlou třešní. Chlapec s dívkou se do sebe vytrvale vpíjeli očima a průběžně i ústy. Obrázek, jakých bylo v ten den k vidění hodně. Tichý doklad dokonalé zamilovanosti. Stejný den, jiné místo, úplně odlišná dvojice. Ani v nejmenším ji nezajímaly

zamyšlení: OKNO JAKO ODPADKOVÝ KOŠ

2011-01-12T11:28:00.000+01:00

Někdy si říkám, co jsme to za lidi. A jsme vlastně ještě vůbec lidi? Alespoň někteří z nás? Napadá mě to hlavně při pohledu na nepořádek, a nebojím se říct doslova bordel, který děláme. Nemyslím doma (tam to u někoho musí být zřejmě až nepředstavitelné), mám na mysli na veřejnosti. Venku. Když jsem ještě bydlel v úplně jiné části Brna,

střípky: PROBLÉM S HOVNEM

2011-01-07T10:19:00.000+01:00

Projít bez úhony travnatým pásem vedle chodníku před naším domem je zázrak. Něco jako přejít jakoukoli vodní plochu suchou nohou. Onehdy se v těch místech, víc hnědých než zelených, krčil v typické vyměšovací poloze pes. No, pes… Psík to byl, skoro by se dalo říct kapesní. I přes slušivý pletený svetřík, který na sobě měl, se klepal

moje abeceda: A jako ANONYM

2011-01-02T09:53:00.000+01:00

Nemám je rád. Nesnáším je. Dokonce se dá říct, že je nenávidím. Jsou zbabělí, zlí a nenávistní. Říkám si, že pisatelé anonymních dopisů či vzkazů nemohou být tak úplně normální. Proč to dělají? Co z toho mají? Dosahují snad při svém psaní, popřípadě lepení písmenek jakéhosi úchylného duševního orgasmu? Dosahují jej i později, při

zamyšlení: CHODNÍK, KLUZNÍK NEBO BOŘNÍK?

2010-12-26T16:39:00.003+01:00

Ten obrázek je už přibližně čtvrt století starý, ale zimu co zimu se mi objevuje před očima. Po kluzkém chodníku se šine hodně opilý chlap a co chvíli padá. Mezi neustálými lehy a vztyky nahlas a sprostě nadává. Na komunisty, kteří neumějí vůbec nic. Dokonce ani v zimě pořádně posypat namrzlé chodníky. Doba se změnila, s ní i spousta věcí kolem nás. Jen ty zimní chodníky zůstávají jaksi stejné

SEK SE SEXEM

2010-10-22T10:49:00.001+02:00

Dlouho jsem mu nerozuměl. Přesněji řečeno nechápal jsem, jak to může tak často, s oblibou a neskrývaným uspokojením říkávat. "Mám po sezoně," zněla ta věta mého známého. Měl na mysli akt, kterého se pubertální dítka už už nemohou dočkat, mladí lidé nasytit a na který staří tak často a rádi vzpomínají. "Mám po sezoně," prohlašoval opakovaně a podivně se u toho usmíval. Jak už jsem řekl, ani

střípky: BOJ V PÍSKU

2010-07-27T10:13:00.003+02:00

Míč, volejbalová síť, vyhřátý písek, méně spánku, občas dokonce vůbec žádný. I to patří k létu. Osm studentů brněnské Univerzity obrany si tuhle idylickou představu rozšířilo ještě o jedno slovo. O co méně idylické, o to těžší: rekord. Tuším, jak těžké je čtyřiadvacet hodin nespat. Neumím si však ani trochu představit, jak náročné může být hrát po stejnou dobu volejbal v písku, v němž nohy

ŽIVOT, SEX, CHLÉB A HRY (11)

2010-07-17T18:50:00.006+02:00

ROBERTEK JAKO DĚLO Ten náš tehdejší vztah porodila moderní doba. Seznámili jsme se na jednom z chatů, které tehdy začínaly. Každý z nás bydlel na opačném konci republiky, a tak nějakou dobu trvalo, než jsme se konečně setkali osobně. Jako bychom se znali odjakživa. Přes hodně velký věkový rozdíl nám spolu bylo dobře, měli jsme si co říct a rozuměli si. Ve všem. Přesto měl ten náš moc pěkný

deníček: CO BYLO POD ČEPICÍ?

2010-07-14T17:24:00.005+02:00

Nemám rád, když se mi někdo vnucuje. Jakkoli. Včetně toho, že chce debatovat ve chvíli, kdy já o to ani v nejmenším nestojím. Teď se mi to stalo v jednom z těch tropických dnů, kdy se na stromech příjemně stínících restaurační zahrádku nepohnul ani lísteček. Srkal jsem skvěle vychlazenou brněnskou desítku a říkal si, jaká je škoda, že nejsem černoch. Hned by se mi tohle počasí snášelo lépe.

BARVY: NEPOCHOPITELNÁ VĚDA

2010-06-23T10:43:00.001+02:00